Druhá stoupačka, tentokrát z opačné strany. Opět pouze průlet kolem kostela a sešup do Lhoty k potoku. Na nic nečekám a opět se obracím a stoupám. Sjezd, v Blatnici obrátka u hlavní, stoupačka, z kopce k potoku a naposled (po páté) vzhůru, tentokrát až ke kostelu a zastávka. Musím přeci i něco vyfotit.
Sobotní počasí kolu překvapivě přálo více, než jsem původně očekával. Sem tam bylo zataženo, ale déšť se neukázal a tak se dalo trajdat prakticky celý den. Já jsem ale měl z deště trošku strach, takže jsem vyrazil až v odpoledních hodinách a nikam daleko. Rozhodl jsem se nastoupat pár metrů po okolí a tak mě kolo logicky zavedlo na Antoníček, kde byl můj cíl proveditelný.
Jako rozehřívačku jsem použil menší okliku po cyklostezce přes Ostrožskou novou Ves. Tady jsem v centru nabral směr Ostrožská Lhota a jde se na to. První runda směr vzhůru. Prosvištím kolem kostela a letím dolů, do Blatnice. Tady u hlavní cesty obrátka a repete. Druhá stoupačka, tentokrát z opačné strany. Opět pouze průlet kolem kostela a sešup do Lhoty k potoku. Na nic nečekám a opět se obracím a stoupám. Sjezd, v Blatnici obrátka u hlavní, stoupačka, z kopce k potoku a naposled (po páté) vzhůru, tentokrát až ke kostelu a zastávka. Musím přeci i něco vyfotit.
K mému překvapení je na vrcholu rozbalený tábor nějakých zálesáků, takže je bliknu a otáčím směr krajina. Teda ten výhled … ten je k nezaplacení. V zimě, v létě, všechno jedno. Tady se pokocháte kdykoli.
Po krátké fotografické vložce jsem celkem promrznul, musím hned vyrazit k domovu. Pouštím se dolů z kopce do Blatnice a odtud mírně přes kopec směr domovina. Na cestě jsem strávil slabé dvě hodinky a natrajdal nějakých 36km. A můj cíl? Splněn. Mám nastoupáno 800 výškových metrů.
Jediné, co mi přišlo divné bylo, proč jsem nepotkal vůbec žádného cyklistu. Potkal jsem vlastně pouze pár aut a jednoho odvážného fotbalistu, co po hlavní cestě běhal po Lhotě, jinak prázdno.
Moc to nechápu. Proč se lidi kopců tolik bojí? Že jedou pomalu, nebo snad že se unaví? Prosím vás, neblázněte. Nejde o to, KOLIK toho ujedete a už vůbec ne za JAK DLOUHO to ujedete. Jde o to vyjet a dát si nějaký cíl! Kterým rozhodně není to, že po stezce a po rovince dojedu někam, kde jsem byl 100x a vím, že to v pohodě dám …
Dost mi to připomíná všechny ty ostudy, co se stále chlubí například tím, že jezdí „až“ na Smaraďavku. Já říkám, že dojeli JEN na Smraďavku. Jediný kopeček si dejte. Neleňte a buďte volní, svobodní, free a já nevím co ještě! Když už máte tu sílu a ty prdele z domu od televize na to kolo vytáhnete, tak se tím bavte! Zkuste se trošku potrápit! Něco pro sebe udělejte.
Osobně s tímto mám malinko zkušenosti s vím, že ani když jsem trénoval a bylo tak hnusně, že jsem neviděl kam jedu. Když jsem sto kilometrů doslova žral bláto, ani když jsem zmrzal, nebo mě všechno bolelo po nějakém pádu, ani jednou jsem nedospěl k tomu, že by mě kolo neovládlo. I největší krize vás vždycky posune dál a je nakonec dobrá. Otevře vám mysl a dovolí vám poznat něco ve vás, co jen tak nepoznáte.
V úvodu článku opět přikládám odkaz na hračičku od garminu, bez které už na kolo nesednu. Obzvlášť pěkný je pro mě pohled na ty stoupáky, to jak jsou tam naštosované a ční nad tím zbytkem. Tohle byla poctivá práce …
Já osobně … pro kolo žiju! Zkuste to jednou taky …
Zobrazit celý článek ...
