Psal se 3. duben 2011 a parta ostrostřelců osedlala své oře k další z objevných cest. Původně bylo jejich cílem navštívit 3 rozhledny a mnohá další místa s výhledem v okolí obce Radějov, avšak vše dopadlo úplně jinak a naši tuláci zahlédli naprosto jiné kouzla přírody, než sami čekali.
Známá cyklotrasa do Strážnice utekla našim poustevníkům velmi rychle a tak byla zastávka ve zdejším báru na snadě.
Přejezd do Radějova je za nedělního provozu taky prakticky bezproblémový a tak nastalo druhé focení na obálky časopisů.
Velmistr cestář tentokrát připravil trasu na základě podkladů z informačních médii (stáhnul ji z internetu) a tak mohlo putování začít. Nicméně je důležité zmínit, že expertní navigátor Tom pronesl před startem památnou větu: „Ono není špatné občas i zabloudit.“, která měla následně velký vliv na dění ono dne.
První vskutku ostrý stoupák letošního roku z Radějova na jeden z hřebenů Bílých Karpat. Stále podle navigace.
První dravější sjezd pod druhý hřeben. Stále podle navigace.
Krátký výjezd a … závora (jako opravdová, prostě vrata jak kráva a všude dál plot). Garmin zmatený, ukazuje někam na Grónsko, takže improvizace. Překonáme vrata a dále podle upozornění pokračujeme při kole. Informační tabule hlásala, že na druhou stranu obory to je 2,5km a je zde zákaz jízdy na kole.
Bylo tam opravdu krásně a mi jak vzorní pionýři šlapali v cyklobotkách už čtvrtý kilometr, bez vidiny slibovaného konce. Alespoň že se od jezírka vyřítilo stádo divoké zvěře a bylo se na co dívat (rychlost jak sviňa, foťák to nestíhal), ale i tak to tu stálo za to.
Kousek za paloukem, na kterém se páslo jiné početné stádo čtyřnohých lesních tvorů se proti nám vyřítil kdosi na čtyřkolce. Zdarec palec, nejsem blázen, sedám na kolo a dál pokračujeme kolmo. Budu menší nebezpečí pro kohokoli a cokoli, než ten mamlas co tu teď proletěl jak ve formuli.
Po pár kilometrech máme znovu tu čest vidět vidět divočinu v akci. Tentokrát i foťák něco málo chytil.
Sečteno a podrženo, na druhou stranu to bylo 12,5km (původně 2,5km), takže si z nás někdo udělal pěknou prdel, což nám ale bohatě vynahradily výhledy na krajinu a zvěrstvno a v neposlední řadě adrenalinová akce u „východu“ z obory.
Oproti „vchodu“ tady totiž nebyl žebřík, který by nám pomohl překonat vrata a plot. Tom vyskočil na vrata, ale ouha, zabezpečeno hřebíkama. Holky a jejich šikovné prstíky se jaly rozplétat plot, ale ouha, bez nářadí neproveditelné. Otočíme se a ouha, na nejbližším stromě bezpečnostní kamera a mi se do ní smějeme. Řeknu vám, že na druhé straně se musel někdo náramně pobavit.
Zpět nejedu ani za nic. Vyrážím podél plotu, jestli nenajdu nějakou díru, nebo tak něco. Podařilo se mi najít místo kde byl plot poškozený a díky stromům a břehu se přes něj dalo přelézt, takže se jde do akce.
Tomo přeskakuje první a nastává záviděníhodná chvíle. Na druhou stranu musí i holky a tak je postupně vysazuju nahoru a Tomo je na druhé straně chytá … řeknu vám že když pak došlo na kola, tak to už taková zábava nebyla =)
Vrátíme se zpět na cestu, sjedeme k hlavní silnici a zjistíme, že jsme jen kousek od Radějova. Lépe řečeno jsme na půl cesty mezi Radějovem a Lučinou, kam se vydáváme a po náročné túře si dopřáváme odpočinku a jídla.
V pozdních odpoledních hodinách už na nic nečekáme. Ono se totiž mělo ten den ještě i grilovat. Takže Tvarožná Lhota šupem, Strážnice, Veselí a jsme tam, kde máme být. U grilu v rezidenci Toma a Jitky.
Hostitelům patří velký dík za excelentní závěr celého dne a nám všem … no, za sebe si přeju více takový výletů, kde tak šikovně zabloudíme.
