"Švédská trojka" ... a trochu navíc !!

Po krátkém odpočinku a menším vyblbnutí dole na písečných naplaveninách přejdeme přes jez a jede se dál směrem k dalšímu jezu tentokrát už přes Moravu. Opět se pěškobusem dostáváme na druhou sranu, nasedáme a valíme po proudu směr Bzenec-Přívoz. Tady už za sebou máme více než 20km po cestách necestách, které vyhledává málo kdo z vás a můžu vám říct, hošani jeli skvěle.

Tento příběh se začal psát prakticky sám již v pátek v podvečer. Paní zimu vystřídalo na stráži jaro a to tak, že "libově"! No a nepodniknout v sobotu v takovém počasíčku něco na kole, je něco jako porušit jedenácté přikázání.
"Ne že nevyjedeš!!" :-D
Plán nebyl prakticky žádný. Tomo Wilim a Honza Lekeš předhodili jen něco v tom smyslu, ať se neztratíme a ať něco vidíme, takže jsem sednul k mapce a trošku to okoukl.

Oba jsou to rybáři, takže to bylo jasné. Z Ostrohu pěkně při Moravě, kolem Černova dál, stále dál po proudu a z polňačky ani krok!
Bylo vidět, jak brzo jsme si vyrazili, protože pěšina od Moravy směrem k "Veseláku" byla porytá zemědělcema ... takže z vyjížďky se na chvíli stala tůra ... ale jakmile jsme dorazili k vodě, už se jen jelo. Rybářů bylo vidět celkem dost, úlovek žádný a úsměv na jejich tvářích, když jsme si to kolem nich šinuli jsme ani nehledali.

Po příjemném zjištění, že stezka Veselí - Bzenec je hotová (leč neosvětlená, tak bacha) a vypadá velmi pěkně, stejně valíme dál lesem a nehledíme na terén. Jak vždy říkám, já se tady v okolí neztratím a když už tam cesta je, tak ať vypadá jakkoli, prostě někam vede ... a taky že jo, dovedla nás až k odlehčováku. Jsme tedy zpět u vody a jedeme pod hrázkou dolů po proudu, až k železničnímu mostu. Tady fofrem přes něj na druhou stranu, kde je lepší cesta a dál, stále dál až k místnímu jezu.
Následuje první přestávka a menší fotodokumentace. No a aby to pro vás nebyl velký šok a aby jste pochopili, co je to ta "trocha navíc", je načase vám konečně představit nejmladšího člena našeho týmu. Tomovu dceru Sáru, která byla (hlavně tatínkovi) největší hnací silou i v tom nejhorším terénu.

Po krátkém odpočinku a menším vyblbnutí dole na písečných naplaveninách přejdeme přes jez a jede se dál směrem k dalšímu jezu tentokrát už přes Moravu. Opět se pěškobusem dostáváme na druhou sranu, nasedáme a valíme po proudu směr Bzenec-Přívoz. Tady už za sebou máme více než 20km po cestách necestách, které vyhledává málo kdo z vás a můžu vám říct, hošani jeli skvěle.

Rychlá porada rozhodla o tom, že dál budeme pokračovat po stezkách. Náš směr? Statek RUDNÍK. Tak tedy ... vzhůru do hodonínského lesa a na pro mě nejkrásnější a nejpropletenější stezku, na které se vyřádí snad každý. Najedete tady dlouhatánské kilometry lesem a nezavadíte o nic, co by ve vás evokovalo něco, že tam ta stezka snad nepatří. Za ta léta již prostě s tím lesem tak nějak srostla a je to učiněný ráj.
Zadupeme si asi 8km a jsme na místě určení. Jen škoda, že bylo zavřeno. Nicméně i tak bylo při druhé pauze veselo.

Jak jsem řekl, kdo chce, najezdí kilometry. Stačí si vybrat ten správný směr ... Viz jeden z mnoha rozcestníků, které po cestě potkáte.

Není času na zbyt. Krátká zastávka, rychlé občerstvení, dlouhé čurání a pomalé loučení (a krmení) s koníkama. Jede se k domovu. Cesta utíká strašně rychle a z té krásy co je kolem nás vyjíždíme během chviličky. Vracíme se proti proudu k jezu na Moravě, ale jak již bylo předesláno, držíme se lepších cest a stezek, takže tentokrát tady nabereme směr Vnorovy, Veselí a domů.

Nevím jestli to bylo tím, že naše cesta byla hodně náročná, nebo tím, že po stezkách toho moc neuvidíte a to co uvidíte, to už stejně znáte, ale některé z nás jízda domů unavila vic, než jiné ...

Kvůli výše zmíněné skutečnosti se rozhodneme ve Veselí ještě jednou zastavit a malou probrat. Údajně zabere džus. Sára má ale na baru úplně jiné starosti. Mají tady totiž lízátka. Mise splněna, bude mít na pár hodin co dělat, takže už neusne a můžeme v klidu frčet do Ostrohu. U zahrádkařů se rozjedeme každý svou cestou a uzavřeme tak nadmíru výtečný výjezd, který nám do budoucna otevřel další možnosti, kam se vydat. Natrajdali jsme 55km a zejména těch prvních 20 bylo skutečně unikátních ať už terénem či tím, kama jsme vlastně jeli.

Můj sumář za letošní rok se opět o něco rozrostl ...

Na závěr doplním ještě mapku se zvýrazněnout trasou. Mám sice prográmek, který mi ji dokáže snadno vykreslit, ale toto fakt nepobral a těch našich prvních 20km mi hlásil jeden ERROR za druhým (nepozdávali se mu ty naše trajdalácké polní stezky a přeskoky přes vodu) ... takže jsem ji zpracoval malinko jinak. Snad pro názornost stačí ...