Ale dost bylo srandiček, je čas trajdat dál. Čeká nás ještě pěkných pár kilometrů a hlavně spousta zábavy, než dorazíme domů. V Otrokovicích si prožiju malinké, leč velmi příjemné déjà vu. Tady se toho odehrálo. Nezapomenutelná střední … No a místní cyklostezka? Tak to je taková lahůdka, jako pěti-hvězdičkový hotel, nebo grilované koleno ze Spyťáku.
Nazdar kolaři. Jsem tady s další troškou do mlýna. Zážitky z posledního týdne jsou opravdu famózní, tak jen doufám, že na nic nezapomenu a že vám vše pěkně přiblížím a těm, kterých se to taky týkalo, že to pěkně připomenu.
Nevím proč, ale lidi z jízdy se mnou mají strach. Často o vyjížďce mluví, slibují hory doly, ale na kolo se se mnou nevydá skoro nikdo. Pravdou je, že u nás koluje příběh o jednom z místních nadšenců, co to na kole se mnou zkusil a dopadlo to tak, že si zlomil klíční kost a měl otřes mozku, ale to se může stát komukoli kdykoli. Nehledě na to, že jsem ho varoval …
Toto ale nic nemění na tom, že rosteme. Můj vnitřní kompas dostal dobré hodnocení od Toma Wilima a to pravděpodobně přispělo k tomu, že lidi za spinningu hodily strach za hlavu a rozhodli se s náma trajdat. Smekám … a doufám, že toho nezalitují i když nás potkají nějaké nedobroty, co musí člověk prostě překousnout. Lidi co se mnou jezdí doufám vědí (a už si to jen utvrzují), že mi můžou ve všem věřit. Nemyslím teď jen dobře naplánovanou trasu nebo počasí, ale taky servis, péči, jakoukoli radu … to že si se mnou chcete do kopce či z kopce zadivočit, ale taky to, že s váma mám zvolnit a dopřát tělu malinko oddych … jen se nebát říct, nebo se zeptat! Já tuto odpovědnost hrdě přijímám a vždy se snažím být připravený a nezklamat. Je to velice podobné tomu, jak vám „vládnu“ na spinningu. No a tam mi už věříte naprosto bezvýhradně. Děkuji.
Ne jinak tomu bylo i při událostech tohoto víkendu, kdy jsem si dopřál vše, co od kola očekávám a dokonce jsem dostal i mnohé navíc díky tomu, že jsem nemusel myslet na to kam se jede a nechal se unášet krásou trasy, kterou pro nás 8. května 2010 naplánovaly Jana s Jitkou.
Vyrážím jakožto osamělý jezdec vstříc tomuto dobrodružství něco po 13. hodině. V Kunovicích na mě již čeká šinkanzen Dušan, který má po událostech minulých totálně předělané, seřízené a opravené kolo. Ve dvojku jedeme směr Uherské Hradiště a už se těšíme na parádičku v podobě cyklostezky při Baťově kanálu směr sever.
Přesně u první plavební komory se potkáváme s vedoucíma dnešního zájezdu. Nebýt mého včasného zásahu (tohle jsem chtěl vždycky napsat, miluju „S čerty nejsou žerty“), tak se mineme. Jitka s Janou byly rozšlápnuté, jak na Tour de France. Rychle probereme co a jak a vyrážíme směr Babice. Tady přes město na Kudlovice a vzhůru k výšinám přes kudlovskou dolinu a zdejší krásné prostředí plné potůčků, příjemného lesa, mírného a dlouhého stoupání. To vše za minimálního provozu.
První přestávka se nám malinko nepovedla, protože zdejší osada (hospoda/restaurace/kemp) byla z nepochopitelných důvodů zavřená. Nedá se nic dělat, prohodíme jeden dva drby a šviháme dál do kopce až k rozcestníku Kostelany X Nová Dědina.
Tady už jsme skoro na vrcholu hřebene, zbývá nám opravdu jen kousek a následuje sjezd do Nové Dědiny, kde zastavujeme v příjemné hospůdce a dopřáváme si zaslouženou první občerstvovačku. Malinko s holkama probereme trasu, kama nás vlastně chtějí tahat, zaplatíme a jede se dál.
Cesta nám parádně utíká a to se skutečně nikam neženeme. Fakt nechápu, proč se toho každý tak bojí. Kolo je nádherná záležitost! Hřebenovka nám skýtá výhled široko daleko a já se vyloženě kochám tím, co vidím. Fotím to zprava zleva. Tak tohle vidím poprvé děvčata. Děkuju.
Svišťíme směrem na Bělov (což byla malinká změna plánu, ale nikdo si toho vlastně ani nevšiml) a tady nás zaujmou malé předměty co divočí ve vzdychu. Koná se tady nějaký modelářský letecký den. To je štěstí, vidět něco takového. Hned to tam stáčíme a jde se do focení.
Ale dost bylo srandiček, je čas trajdat dál. Čeká nás ještě pěkných pár kilometrů a hlavně spousta zábavy, než dorazíme domů. V Otrokovicích si prožiju malinké, leč velmi příjemné déjà vu. Tady se toho odehrálo. Nezapomenutelná střední … No a místní cyklostezka? Tak to je taková lahůdka, jako pěti-hvězdičkový hotel, nebo grilované koleno ze Spyťáku. Dobře značené, skvěle provedené a projektované hlavou, takže i když jedete přes relativně velké město, nebo jeho průmyslovou zónu, připadáte si stále jako v přírodě. Má slova potvrzoval i provoz, ale i tak se mezi lidma dalo projet a nikdo neměl problém uhnout (na rozdíl od těch telátek co jezdí u nás). Pokračujeme přes Napajedla a znovu se na nás směje Baťák. Odsud už je to k další plánované zastávce na jezu ve Spyťáku jen kousek.
Znovu se na nás smějou lahodné nápoje a česnekové brambůrky. K tomu se přidala partička známých a nějaký pocestný co se ptal na cestu, takže řeč nestála. Ale pozor přátelé, už se nám připozdívá a čeká nás ještě jedna štace ve Starém Městě! Nasedat …
Říká se, že svět je malý. A já si říkám, že lidi co tyhle věci vypustí z huby jsou géniové. Náš plán byl už od začátku prostý. Zakončit tenhle výlet pivkem a klobáskou právě ve Starém Městě, na závodě veteránů motorek všeho druhu. Má tady totiž stánek jeden náš kámoš … a jak se ukázalo, není to jen náš kámoš, ale znají ho taky holky. Věřte nevěřte, svět je opravdu malý!
Kolo, řev motorů, voňavá klobása a dostatek tekutin. To si nechám líbit přátelé. Teď už nás nic nežene, tady už jsme doma. Pomalu to zabalíme a vyrazíme. Holky se od nás oddělí a jedou k domovině, no a já s Dušanem provedu totéž. Už to není daleko a na cestě mě hřejou nejen zážitky, ale taky ta klobáska, která už se dere ven :-D V Kunovicích se znovu půlíme a já, ostřílený cowboy zavátý stoletým prachem jedu sám, sám do západu slunce. Ale to by to nebyla sobota, aby se zase něco nestalo. Na výjezdu z Kunovic se přede mnou zjeví Honza Lekeš. Dnes nemohl s náma, ale co naděláme, tak se s ním projedu alespoň ten kousek domů. Završím tím nejen báječných 82 kilometrů, které jsme natrajdali, ale taky den plný pěkných zážitků, nových poznání, krásných výhledů a spoustou zábavy …
Výjezd už sice skončil, ale noc byla ještě mladá a já sám jsem nevěděl, jak zakončíme tenhle den, ale i to byla nakonec moc velká paráda. Tomo šoupl na oslavu narozenin „štěně“ na dvorek, vytáhnul gril, ujistil se, že přijedu a naložil dostatek masa … dovoluji si upozornit, že nejen kvůli mně :-D
Konala se u něj velká PÁRTY NA PLÁŽI!!! …
0 komentářů:
Okomentovat