1000 výškových - selhání

Pošesté jsem vyjel nahoru a s obavami se pustil dolů. Zlomilo mě to asi v polovině sjezdu, kdy jsem se přistihl, jak na to sice nemyslím, ale jak křečovitě držím řidítka, drkotám zubama a nohy mi poskakují jako by chtěly někam odejít …

Cyklistická trasa 874714 - powered by Bikemap 

Je neděle 6. Března 2011 a já se probírám do slunného, leč větrného dne. Dopoledne pošmrdolím kde co, ale nakonec stejně spadnu do jakési nostalgie nicnedělání a tak je třeba konat. Po obědě vyrazím a nebudu nic vymýšlet, dám si Anton.

Pravda, odstartoval jsem až 2 hodiny po poledni, ale i tak jsem si říkal, že to nemůže být takový rozdíl. Asi ani nebyl, ona prostě jen ještě byla zima =)

Tuhle projížďku mám rád, začal jsem s ní již vloni (více v článku „Děda Lebeda … alias Antoníček 5x jinak) a hodlám s ní pokračovat i do budoucna a onu laťku posouvat stále výš a výš. Když vyjíždím z Uherského Ostrohu, je to do Blatnice stále mírně ve stoupáku a dostanu se poměrně rychle do varu. Ono je to i potřeba, protože pak to přijde a praští vás to jak lopata přes paprče.

Převýšení 165metrů na dvou kilometrech, to už se dá považovat za slušný kopec. Navíc si můžete vybrat mezi silnicí a terénem, takže tohle je ideální tréninkový trenažér a vůbec vám nebude vadit, že vlastně jezdíte stále dokola.

První výjezd byla hrůza. Nic naježděno, natož nastoupáno. To byly tepy. No ale ono je to jako s plaváním, když už to jednou umíte, stačí chvilka a dostáváte se do toho, takže druhý výjezd už byl o poznání lepší a do třetího už jsem šel dokonce i s radostí.

Co naplat, když tam člověk vyjede, musí i dolů a to byl ten den kámen úrazu. Oblečený jsem byl dobře, ale i funkční prádlo a všemožné vychytávky vám začnou být v momentě, kdy z vás leje víc jak když prší, úplně na nic. Třetí sjezd už mi zkrátka byla kosa.

Zatnul sem zuby a ještě to dvakrát otočil, vždy jsem se zahříval představou, že jakmile budu dole a začnu stoupat, bude teplíčko, ale pátý sjezd už jsem se hodně trápil a začalo to ve mně hlodat … tam vzadu …

Pošesté jsem vyjel nahoru a s obavami se pustil dolů. Zlomilo mě to asi v polovině sjezdu, kdy jsem se přistihl, jak na to sice nemyslím, ale jak křečovitě držím řidítka, drkotám zubama a nohy mi poskakují jako by chtěly někam odejít …

Sjel jsem dolů a rovnou zamířil k domovu. I tak to bylo proti větru trápení a domů jsem přijel zničený jak po maratonu. Takhle všelijak už mi dlouho nebylo …

Ale žádný strach!! Během 14 dnů plánuju třetí část ságy Peťa a Anton, takže uvidíme, jestli se překonám, nebo budu máčkařit. Prozatím jsem se tímhle výkonem zastavil na 900 výškových metrech.

Zobrazit celý článek ...

Zmrzlinářský speciál – mini fotoseriál

Morava si při svých březích ještě drží led a dva blázni vyjíždí 5. března 2011 protáhnout kola po zimním spánku po okruhu, který je jedním z nejvyhledávanějších.

Cyklistická trasa 874718 - powered by Bikemap 

Morava si při svých březích ještě drží led a dva blázni vyjíždí 5. března 2011 protáhnout kola po zimním spánku po okruhu, který je jedním z nejvyhledávanějších.

Přináším vám ojedinělou fotoreportáž z této akce … víc zastávek nebylo, byla fakt kosa jak z nosa …

Zobrazit celý článek ...

Klapka - Rudník poprvé

Těmice, Domanín a sjezd do Moravského Písku. Ta stovečka ze soboty tady byla cítit a bylo na nás vidět, že byla oddřená. Přeci jen jsme teprve na začátku sezóny.

Cyklistická trasa 874646 - powered by Bikemap 

Po sobotní stovečce se nemá nic přehánět, ale zase vyjet se musí, takže trasa byla prakticky jasná. Ráj cyklistů, hodonínský les, jsme poprvé navštívili 27. 3. 2011 odpoledne. Byla to poměrně skromná jízda v páru, ale pobavila nás.

Přivedla nás ke zjištění, že na úseku Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou a Vnorovy je vše při starém, jen vodník na stavidle ve veselském parku se někam zatoulal … a že na trase z Vnorov do Přívozu je od Vnorovského jezu natažený nový koberec a cesta je tu nyní v pravdě pohodlná (dříve šílená těžební cesta).

Za Přívozem nájezd do finální části a hurá směr statek Rudník.

Bohužel zalezlo sluníčko a tak začala být cesta hodonínským lesem poněkud nepříjemná, neboť pofukovalo snad ze všech stran, ale zvládli jsme to až k cíli a tady se narychlo přioblékli a probrali trasu k domovu. Uděláme kroužek, nepofrčíme domů prostě jen pozpátku, takže tedy … Vzhůru na Vacenovice.

Odsud přejezd do Vracova s krátkou občerstvovací zastávkou v místní restauraci s „VELMI příjemnou“ obsluhou, následně šupem do Bzence a zde čoko-zastávka v LIDLu, neboť bylo potřeba nabrat sílu do jediného pořádného stoupání toho dne.

Těmice, Domanín a sjezd do Moravského Písku. Ta stovečka ze soboty tady byla cítit a bylo na nás vidět, že byla oddřená. Přeci jen jsme teprve na začátku sezóny.

Každopádně podařilo se a z Písku už je to domů jen kousek a nám do zářezů pro letošní rok přibyl další o délce 55km.

Zobrazit celý článek ...

Společenská okružní jízda

Sváděli nelítostný souboj s fyzikálními zákony tohoto světa a srdnatě se drali kupředu, když v tom hle. Bestie. Ramena měla široká jako koryto řeky Moravy. Čelisti ocelové jako dvě závory …

Cyklistická trasa 874707 - powered by Bikemap 

Byla sobota 26. 3. 2011 odpoledne a parta nadšenců s prvními odpoledními paprsky započala svou společenskou pouť okolím své domoviny a krajů přilehlých. Pro tento úkol jim byla vybrána ryze stezkovitá trasa vedoucí přes jim dobře známá města, širé končiny, hospody a domy.

Venku naše odvážné dobrodruhy nečekalo v pravdě nic teplého, spíše naopak, není tedy s podivem, že první zastávka na sebe nenechala dlouho čekat a po trase Uherský Ostroh, Moravský Písek, Polešovice, Kostelany nad Moravou naši cestovatelé zakotvili v místním pohodlném srubu a dopřáli si odpočinku, drobného pohoštění a kulturního pobavení v podobě 22 šašků honících kulatý nesmysl. Ono v pravdě královského pohoštění skýtala česnečka a kofola.

Avšak není radno usnouti na vavřínech. V cestě dále pokračovati bylo zapotřebí a tak museli naši průzkumníci divočinou kupředu vyraziti a vstříc dalším dobrodružstvím a slávě se vydati.

Sváděli nelítostný souboj s fyzikálními zákony tohoto světa a srdnatě se drali kupředu, když v tom hle. Bestie. Ramena měla široká jako koryto řeky Moravy. Čelisti ocelové jako dvě závory (závory přepadů). Zbroj prokládanou nejpevnějším dřevem a železem (lávka). Betonový štít hrdě pozvednutý a připravený k boji (střední pilíř) a řvala jako démon pekel ukájející svou touhu po krvi (naplno otevřený přepad). Byl to kunovský jez.

Naše silná čtverka jej hrdinně pokořila a na nedalekém odpočívadle hrdinů si po oné epické bitvě dopřála krátkého oddechu.

Dále to již šlo ráz na ráz, neboť zvěsti o tomto slavném vítězství našich chrabrých rytířů jejich družinu předcházely a ti tak mohli bezstarostně krájet další a další kilometry na trase Staré Město, Huštěnovice, Babice, až do kraje lejdy Jany, do království Spytinovského. Zde se k našemu společenstvu připojil zdatný bard Jan, aby mohli pospolu, v čerstvě vymalovaném sídle královny Jany, posedět u štědré tabule a dopřát si odpočinku před strastiplnou cestou k domovině.

Naši cestovatelé, posíleni nápoji lejdy Jany a výhodným větrem v zádech, uháněli k západu slunce nevídanou rychlostí a před setměním každý z nich ukládal svého věrného oře do maštale.

Uznejte sami, není tato cesta plná nástrah, nebezpečenství a zábavy hodna prvního společného výjezdu?? Snad to tenkrát … i nyní všechny bavilo.

Zobrazit celý článek ...

KRANKING maraton Brno – 12.2.2011

Frází a definic je vždy mnoho. Každá je podle mě zbytečná. Jako u všeho nového tady zkrátka a jednoduše platí pouze a jedině jakási posloupnost dění a objevů sebe sama … v sebe sama.

Hodně lidí se mě ptá, co že to vlastně dělám. Podívejme se, co nám o KRANKINGu řekne „příručka“.

Nový tréninkový program Johnnyho G., vynálezce spinning® programu. Jedná se o první kardiovaskulární program pro horní polovinu těla. Zlepšuje aerobní kapacitu a sílu horní poloviny těla, trupu a břišních svalů, zároveň spaluje vysoké množství kalorií. A jako efektivní kruhový trénink ho může využívat populace všech typů.

Kranking® je energeticky účinné kardiovaskulární skupinové cvičení pro horní polovinu těla. Dalo by se říci, že se jedná o spinning® pro horní polovinu těla. Tento originální program nabízí fyzické a psychické prvky sportovního tréninku lidem každého věku a úrovně zdatnosti. Ač je to skupinové cvičení, je plně individuální a každý si může regulovat intenzitu tréninku podle vlastních pocitů nebo srdeční frekvence.

Frází a definic je vždy mnoho. Každá je podle mě zbytečná. Jako u všeho nového tady zkrátka a jednoduše platí pouze a jedině jakási posloupnost dění a objevů sebe sama … v sebe sama.

Znáte mě a víte, že jsem člověk, co miluje pohyb. Nedělá mi problém nechat se hecnout a zhuntovat si tělo až do stavu, kdy mám pocit, že mi vyskočí svaly zpod kůže … ale taky mám rád zábavu a ke kde jaké blbince nemám daleko … no a v neposlední řadě víte, že jakmile jde o trénink, dostanete ode mě vždy přesně to, o co si řeknete.

Co teda znamená pojem KRANKING pro mě? To je velmi jednoduché.

SVOBODU.

Jistě, než se člověk naučí co a jak, než si zkusí první blbinku, než se OSVOBODÍ, tak to trvá. Technika JE tady opravdu zásadní věc a je nutné se nejprve 2-3-4 hodiny vyjezdit. Ale nic člověk nedělá na 100% hned napoprvé, vždy musí projít oním objevením se v tom, co dělá a proč to dělá. Když v tom … se najde a je volný.

Člověku, co tuhle věc ještě nevyzkoušel to nevysvětlím. Dokážu vám vnuknout směr, dokážu vás vybičovat k vrcholu, dokážu vás zklidnit i zlomit do stavu, kdy mně proklínáte … ale nedokážu vám popsat ten pocit, kdy vás nějaký song chytne, nasadíte si svou oblíbenou techniku či střídáte různé variace, přestanete vnímat okolí a frčíte si na vlně svobody, kterou v ten moment cítíte.

To je pro mě KRANKING. Ne ta práce, ale právě ten pocit co mi přináší … a který jakmile máte a necháte se jím ovládnout, tak z vás cítím.

OK, pojďme shlédnout pár fotousů z toho Brna. Bylo to tam s váma velmi příjemné lidi!!

Zobrazit celý článek ...

Křest roku 2011

Šmrncnul sem to na Smraďavku, odsud do Boršic a tady mě napadl nejblbější nápad onoho dne. To jsem v tu dobu ale ještě nevěděl. Namísto klasické trasy jsem si cestu domů chtěl zpestřit a řekl jsem si, že to vemu přes Tučapy. Nějak jsem se ale zamyslel a ejhle, odbočka dávno za mnou a přede mnou Stříbrnice. Zpět nejedu, razím dál na Medlovice, když už nic, je tu fajn hospoda … která mi byla osudná.

Troufám si říct, že současné počasí nutí již i největší odpůrce strhnout z kola cedulku „Zimní doba hájení“ a vyrazit ven. Vyrazit opět po tom dlouhém skoro zimním čase (já sníh neviděl pomalu vůbec a tak pro mou maličkost opět nastal jeden z těch teskných roků, kdy jsem si ani sněhuláčka nepostavil) a ochutnat onu svobodu, kterou kolo skýtá je něco neskutečného. Uvolňujícího. Uklidňujícího. No a především čím dál více společenského, což je dobře.

To, že „tam venku“ potkáváme různé lidi a jen tak je míjíme, je pro nás naprosto normální. Když se ale dostaneme na jakýsi vyšší stupeň bytí v tom, co tak rádi děláme, začneme chápat, že v tom nejsme sami. Netuším kde se to v těch lidech, které jsem v den mého prvního výjezdu (neděle 6. února 2011) potkal vzalo, ale 90% mi odpovědělo na pozdrav. Dokonce i „Lídlový taťka s mamkou“, jak já jim říkám (poznáte je hned, oba jedou ve stejném, zajisté velmi pohodlném a funkčním polyesterovém NO-NAME stejnokroji).

Nebudu tady laborovat nad tím, že takový čas/nečas naznačuje, že jsem potkal pouze opravdové cyklo-fajnšmekry, kteří zdraví již déle než já. To bych si pokazil všechnu tu radost. Tohle mě prostě těší. Vidět ten zájem a tu zpětnou reakci. Takhle by to přece mělo vypadat. Mávnout lidem se kterýma „jedu na stejné lodi“.

Dost vykecávání, jde se jezdit.

Jako cíl své první vyjížďky pro rok 2011 jsem si vybral místo, na které jsem se po hříchu vloni nedostal ani jednou. Hrad Buchlov. Pro mnohé celoroční srdcová záležitost.

Vyrazil sem z Uherského Ostrohu směr Uherské Hradiště, Staré Město, Kostelany nad Moravou, Nedakonice a Boršice. Pohodové tempo, vše pěkně po cyklostezce, tak jak to mám rád. Přes Boršice jsem si lupnul první lehčí stoupání a před Smraďavkou tradá do Buchlovic. Nastala první doba MAXI tepů. Fuj! Naštěstí je to tady kus i z kopce, takže oddych byl. Buchlovice jsem profrčel zkratkou a střihnul si to lesem a po kolena ve sněhu směr BISTRO TRAMP. Když sem se z lesa vyřítil na místní parkoviště obalený sněhem, jeden z motorkářů vypustil hlášku ve stylu : „Sem vám říkál, že už taje, sa podívajte, aji sněhuláci už mizijů z hor.“ Což mě celkem pobavilo … teda jen do doby, než na mě ten sníh roztál.

Z TRAMPa je to po cestě na Buchlov relativně v pohodě. Lesem jsem to znovu riskovat nechtěl, už tak jsem byl celý promočený a sněhu bylo ještě opravdu dost, takže by nastala „tlačenka“ do kopce a ta by v kotníkových botkách nebyla zrovna příjemná. Proto tedy vzhůru dolů po hlavní.

Nastal druhý výšlap k vytouženému cíli. Dokonce vylezlo i sluníčko, takže jsem si to fakt užíval a nahoře si řádně oddychl.

Čas se mi ale už pomalu krátí, chci ještě něco málo najet, než bude tma, takže nahoře přiobléct a šupem dolů. I tak nebyl ten sjezd nic moc, byla kosa jak z nosa, ale co se dá dělat … U nájezdu na hlavní míjím policejní hlídku dopřávající si kafíčko ve vyhřátém autě … jen se usmáli a cinkli si skleničkami … pohodáři.

Šmrncnul sem to na Smraďavku, odsud do Boršic a tady mě napadl nejblbější nápad onoho dne. To jsem v tu dobu ale ještě nevěděl. Namísto klasické trasy jsem si cestu domů chtěl zpestřit a řekl jsem si, že to vemu přes Tučapy. Nějak jsem se ale zamyslel a ejhle, odbočka dávno za mnou a přede mnou Stříbrnice. Zpět nejedu, razím dál na Medlovice, když už nic, je tu fajn hospoda … která mi byla osudná.

Zastavil sem u hospody na rychlou občerstvovačku a ejhle, jen co slezu z kola mě dva „indiánští“ spoluobčané drapnou za batoh a lupou do mě co se do mě vejde. Je fajn mít helmu, asi to bolelo víc toho za mnou, než mě. No a ten přede mnou byl taky opatrnější hned poté, co dostal cyklistickou botou do holeně. Každopádně mě zachránili dva borci, co na ně vyletěli z oné hospody, kam jsem se původně chystal. UF!!!

Celý požmoulaný okamžitě nasedám na kolo a prchám. Vůbec mi to nejde. Jen se stále otáčím, jestli za mnou nevyrazili autem nebo tak něco a nejedou si pro mě … na cestě už dýl nebudu. Garmin ukazuje nějakou „bokovku“ mezi městy Újezdec a Vážany. Bahnitá polňačka, tady mě nikdo hledat nebude .. jedu. Přehrkal sem to do Vážan a konečně se trochu uklidnil. Už budu doma.

Sjezd Vážany, Polešovice jsem si ani neužil, teď už sem prostě jen letěl domů, takže jsem se ani nenadál a byl jsem v Moravském Písku a konečně i doma.

Osobně jsem pro kde jakou hloupost a zpestření a se mým neužitečným talentem na hlouposti si na kole vždy užíváme, ale doufám, že tyhle talenty už mám na hodně, hodně dlouhou dobu vyčerpané a čeká nás na kole zase jen to hezké.

Zobrazit celý článek ...